Carvingové lyžování, carving styl, carvingový oblouk

To, co je dnes v lyžování naprostou samozřejmostí, je vlastně vzhledem k dlouhé lyžařské historii docela novinkou.
Ano, řeč je o carvingu.
Ještě nedávno se sjezdové lyže dělily na „ty normální“ a carvingové, tedy „ty zahnuté“, jak jim dodnes mnoho lidí nepřesně přezdívá. Méně či více vykrojené lyže (dříve rozhodně méně než více) se začaly objevovat zhruba před dvaceti lety, na počátku devadesátých let. Úplně první carvingové lyže jsou dítětem slovinské značky Elan a nesly modelové označení Parabolic. Zanedlouho po nich přivedl Kneissl na trh lyže Ergo a Fischer Snowrider a zlatý věk carvingu mohl pomalu začít.

V čem je ale vlastně carvingové lyžování tak rozdílné od původní rakouské školy?
Odpověď je nasnadě: v podstatě ve všem. Stejné je akorát to, že máte na nohou lyže a v rukou hůlky (a ani to nemusí být při carvingu pravidlem – mnoho jezdců dává přednost jízdě bez hůlek).
První rozdíl je viditelný hned na první pohled – lyže jsou o dost kratší, ve většině případů dokonce kratší než samotný lyžař. Jen obřačky bývají maximálně o deset patnáct centimetrů vyšší. To dříve bylo pravidlem a platilo, že čím delší lyže, tím větší "frajer" lyžař je. Dnes platí spíše pravý opak.
A potom samozřejmě ono vykrojení, které dříve neexistovalo (pokud nepočítáme první vykrojené lyže z roku 1860, které ovšem sloužily jiné technice – telemarku).

Další významný rozdíl, respektive rozdíly, jsou vidět při samotné jízdě. Správný carvingový oblouk se jezdí pouze na hranách lyží (na celých skluznicích se octneme jedině v krátkém okamžiku, když přecházíme z oblouku do oblouku). A samozřejmě také bez jakéhokoliv náznaku smyku.
Pokud jste začátečník, učte se od začátku carving. I když vám to půjde hůře než obligátní plužení a přívratný oblouk, budete mít dobré základy pro pozdější pilování techniky a nezažijete si různé chyby a zlozvyky, které se potom těžko odbourávají.
Úplně jinam se při carvingu dostává také váha. Dříve to bylo na spodní lyži, čímž se lyžař dostal do smyku. Při carvingu se váha dostává na horní lyži a lyžař se dostává do náklonu směrem ke svahu. Zvláště samoukové a lyžaři v „přechodném období“ nechávají váhu na obou nohách. I to je samozřejmě možné, nicméně ne ideální, protože pak nevykroužíte pořádný carvingový oblouk. K tomu je také důležité posunout své těžiště dopředu, tedy se optimálně předklonit do podřepu.
Oblouk začínáme s váhou na obou lyžích a vykroužíme ho tak, že pouze pořádně zahraníme a nakloníme tělo směrem ke svahu.
Zdá se to velmi jednoduché, nicméně zvláště přeučeným lyžařům, kteří dříve jezdili „klasiku“, to alespoň zpočátku dělá značné problémy. Ale vše se dá naučit, ideálně za pomoci dobrého instruktora. Stojí to za to, abyste si mohli zajezdit pořádné dlouhé oblouky s rukou až na zemi nebo naopak rychlé slalomové obloučky, jaké můžeme vidět u závodních lyžařů. Nejsou tak složité, jak se zdá a když je zvládnete, bude pro vás lyžování opravdovým potěšením.